Pocta krajánkům aneb Pan Bláha a ti další

Krajánek, poutník, vandrovník, tulák, pobejda … Pořád ne a ne, najít pro ně to správné slovo. Budu jim tedy říkat krajánci. Krajánci, protože chodí po kraji. Nechodí po širém světě, ale jen po svém milovaném, často rodném, kraji. Poznala jsem dva z nich (i když možná do této kategorii spadají i další). Jednoho v Orlických horách, druhého v Bílých Karpatech.

Krajánky bývají staří mládenci, kteří milují společnost. Nejsou to bezdomovci, kdepak, mají svůj dům nebo dokonce vilu. Doma je ale nikdo nečeká, a tak brzy po probuzení obouvají své boty, někteří sedají na kolo nebo na motocykl, a vyrážejí do kraje. Objíždějí známe i neznámé, ze kterých se brzy stávají známí. Besedují, rokují, vozí mezi chalupami více i méně uvěřitelné historky a více i méně podivné dary. Krajánci o nic nežebrají, ani neprosí. Naopak, oni sami obdarovávají. Někdy jsou to dary danajské, jindy roztomilé, výjimečně i užitečné. Krajánci se zdrží dobu potřebnou pro výměnu informací, darů a energií. Nasají teplo od rodinného krbu, který doma nemají, a pokračují k dalšímu. Po celém dni se pak vracejí do svých studených domů, aby tu v osamění přečkali noc, a ráno zase odhodlaně vyrážejí propojovat lidi a jejich příběhy.

Pan Bláha jezdíval po chalupách Bílých Karpat na motorce, pan Hejzlar po samotách Orlických hor na kole. Za každého počasí. Když si na ledovici zlomil ruku, jezdil dál i se sádrou. Pan Hejzlar vozil jako dar prošlé potraviny (výhodně koupené! byť se zelenou plísní) a kosti z výseku pro psy. Pan Bláha nabízel věci, služby i kontakty rozličné. Když se například rozhodl, že nám chybí chov slepic, přivezl při každé návštěvě jednu živou slepici v krabici. "Bílá, pro Matěje!" "Hnědá pro Jožinka!" … Pán Bláha nám poprvé ukázal knihu sto let starých fotografií z kopanic Svietim si vlastním svetlom od úžasné Marie Zavadilové. Mám z ní ofocené obrázky starých kopaničářů s poznámkami pana Bláhy, kdo je kdo. Byl velký milovník folklóru a nechal se od Petra vyřezat postavičky krojovaných muzikantů.

Po svých štacích se pan Hejzlar vracel do prvorepublikové vily, na samotě, vedle textilní továrny. Schodiště měl lemované krabicemi plnými šišek. Topil málokdy a dřevo nedělal. Nasycen teplem z navštívených domácností, zalezl si do vymrzlého spacáku a přečkal do rána. Pan Bláha se vracíval večer na motocyklu po silnici mezi auty a kamiony do svého domku pod horami. To se mu stalo osudným … Pěkné putování po vesmírných domácnostech, krajánci!

Až u vás zaklepe krajánek, neodmítejte ho. Dozvíte se spoustu historek z vašeho kraje, byť svérázně podaných. Krajánci jsou totiž svérázní. A možná od nich při další návštěvě dostanete živou slepici v krabici!