Magie, bohyně a šamani

No ano, je tady. Magie. Nejraději bych chodila kolem horké kaše a tvrdila, že tu žádná není (stejně jako jedna z informátorek místního informačního centra, která občas turistům zapřela bohyně). Ale je tu. Když přijedete na Žítkovou, mohli byste říct stejně jako Lucinka v knihách C. S. Lewise: "Cítím magii." Nevím, jestli je černá nebo bílá. Prostě je. Asi je to podobné jako v další pohádkové říši - Středozemi, kde je mágem dobrý Gandalf Šedý, popletený Radagast Hnědý i Saruman Bílý, který rozhodně čistý není.

Magie tu je v horách, přírodě i lidech. Každý ji vnímá jinak. Někdo má na Žítkové své místo, kam jednou za čas přijde, usedne a po půl hodině z něj odtečou starosti a tíha za poslední měsíce. Odchází zpátky do světa pod horami jako znovuzrozený. Někdo přijede poprvé a po vystoupení z auta mu začnou nezadržitelně téct slzy. Jsou lidé, kteří nevnímají nic zvláštního. A to je taky dobře.

Zažila jsem a vyslechla mnoho příběhů, které se tu návštěvnicím staly. Jedna uvidí čakry, další předky, jiná strašidelné bytosti. Často se zesiluje to, co v sobě máme. Přichází úděs, úžas, strach, smutek, a po nich také vhledy, možnosti řešení, úleva. Když sebou necháme projít, to, co přichází, bývá to léčivé. Jako když z nás neviditelný kartáč sedře staré slupky a my se vracíme do své zranitelnosti, autenticity i síly.

Dnes proslavené Žítkovské bohyně, které si sem své umění nejspíš přinesly se svými rody odněkud z východu, jsou jednou ze součástí tohoto kouzelného kraje. Mám úctu k jejich umění, mluvila jsem s mnoha lidmi, kterým pomohly. Dnes už do hor nepřicházejí jejich klienti, ale lidé, kteří chtějí ucítit aspoň trošku z jejich odkazu. Někteří s pokorou, jiní ne.

Kouzlo kraje přivedlo do naší chalupy i několik šamanů. Čerokí Robert Stojící Medvěd nám pomohl očistit dům od těžkých energií, které tu zanechaly tragické osudy z minulosti. Huicholský šaman Otakame se objevil se svou ceremonií v době, kdy jsme se právě stěhovali do civilizace. Když přišel vzdát úctu bohyni Irmě a uviděl v jejím domku kopaničářské výšivky, začal poskakovat radostí, ukazovat na podobné vzory na své tašce a rukama nohama vyprávět autorce výšivek legendu o tom, jak jejich kmen kdysi přišel do Mexika z Asie přes Beringovu úžinu. Vše je propojeno, protkáno stejně jako útek s osnovou a barevné nitě výšivek. Aztéckého Temoka sem výšivka přímo přivedla. Podnítil ženy, aby se vracely ke svým tradicím, třeba právě posvátnému zdobení oděvů.

Tak se tu propojuje celý svět. A nejen ten lidský. Ale o tom až jindy. Nebo raději přijeďte. Můžete tu pobýt a okusit zdejší magii na vlastní kůži, ale vždy s úctou a respektem k přírodě, předkům a silám tohoto kraje.